Přihlásit k webu

Open Access a naši vědci na TUL

 

 

V týdnu 23. - 27. 10. probíhá celosvětová akce na podporu otevřeného přístupu k výsledkům vědeckého výzkumu: Open Access Week. Na univerzitách probíhají přednášky a semináře na související témata (např. Jak vybrat správný časopis pro váš článek a vyhnout se predátorům), které probíhali v minulých letech i na TUL. Letos jsme se rozhodli pro jednoduchou formu rozhovoru se třemi akademiky z řad TUL. Položili jsme jim pět otázek a zde jsou jejich odpovědi a názory.

 

Odpovídali:

doc. Ing. Milan Hokr, Ph.D. (MH) - Fakulta mechatroniky a mezioborových studií

prof. Ing. Miroslav Žižka, Ph. D. (MŽ) - Ekonomická fakulta

prof. Ing. Zdeněk Plíva, Ph.D. (ZP) - Fakulta mechatroniky a mezioborových studií

 

1. Publikoval jste někdy článek v Open Access (dále OA) časopise?

(MH) Několikrát jsem publikoval v méně významných časopisech, které možná ani nejsou OA v souvislosti s aktuálním trendem, ale jsou vydávány "nekomerčně", například výzkumnou institucí nebo odborným sdružením, některé jen elektronicky a autor ani čtenář neplatí. Vedle toho jsem v jednom případě u časopisu s předplatným uhradil poplatek za režim OA u svého článku.

(MŽ) V open access časopisech publikuji poměrně často. Při rozhodování o výběru časopisu je pro mne nejdůležitějším kritériem kvalita časopisu. Časopisy si tedy primárně nevybírám podle toho, zda jsou či nejsou OA, ale podle jejich pověsti. Nabídka OA časopisů je široká, lze mezi nimi najít kvalitní, ale i méně kvalitní tituly.

(ZP) Publikaci s open-access přístupem jsem měl asi jen v univerzitním Dspace; je možné, že i některý jiný výstup byl pod OA, ale cíleně to nerozlišuji.

 

2. Proč?

(MH) U první skupiny výše jmenovaných nebyl OA mojí motivací k výběru. V druhém případě jsem poplatek za OA volil z důvodu potenciální větší čtenosti a šance na citování. Další důvod byl ten, že článek částečně vznikl z doplňkové činnosti a potom by neakademické instituce, které nemají předplatné, měly omezený přístup - ani samotný zadavatel výzkumu by ho nemohl vystavit či šířit.

(MŽ) Výhodou OA časopisů je široká dostupnost textu pro odbornou komunitu. Článek se tak může dostat k většímu počtu čtenářů, což se může pozitivně odrazit na jeho citovanosti.

(ZP) Nehledám OA cíleně – většinou jsem vázán podmínkami vydavatele u kterého chci z nějakých důvodů publikovat, tedy jaké jsou podmínky pro publikaci, takové použiji.

 

3. Byly s tím spojeny nějaké náklady? V případě, že ano, pak čí?

(MH) Článek s poplatkem byl polovinou hrazen zadavatelem výzkumu a polovinou z institucionálního projektu ústavu CxI.

(MŽ) V některých případech ne, v některých ano. Některé časopisy vybírají poplatek za udržení OA režimu. Autor platí poplatek při uveřejnění článku, dále je již text volně dostupný pro čtenáře.

(ZP) U dříve uvedených publikací nevznikly žádné náklady …

 

4. Využíváte Open Access zdrojů při svém výzkumu?

(MH) Spíše náhodně - většina zdrojů nalezených databází ISI jsou klasické časopisy (eventuálně s jednotlivým OA článkem nebo číslem), případně získám materiály vystavené přímo autory (např. přes Researchgate apod.). Nevybavuji si konkrétní případ článku časopisu typu OA, o kterém bych věděl, že autor za publikaci platil.

(MŽ) Ano, zcela běžně.

(ZP) Obvykle hledám data, klíčová slova, neřeším zdroj.

 

5. Co si myslíte o budoucnosti Open Access, popř. zavedení povinnosti publikování v Open Access?

(MH) Když se mi stane, že potřebuji zdroj, ke kterému nemám institucionální předplatné, velmi mně to překáží. Často jsem to vyřešil kontaktováním autora. V mém oboru není mnoho časopisů, které by byly celé OA a přitom byly impaktované. Ty s dlouhou historií mají „obsazený trh“ s důvěrou a prestiží, a těžko se pak paralelně prosazuje něco jiné. Z pohledu autora je demotivující být „ten první“ kdo riskuje uplatnit svojí práci pro méně hodnocenou platformu.

V placení za jednotlivý OA článek v klasickém časopise cítím rozpor v tom, že vydavatel dostává zaplaceno „dvakrát“. Na druhou stranu je to rozumná volba typu dobrovolnosti. Nejsem příznivec čehokoli direktivně povinného. I souběh předplacených časopisů a OA časopisů s poplatkem autora je takový nepřehledný, asi se těžko zbavíme pochybností (leckde oprávněných) o motivaci vydavatelů k filtraci kvality u některých OA. V diskusi na toto téma se ale také často ztrácí rozlišování OA s poplatkem autora a bez poplatku.

Z praktického pohledu jednotlivce by mi vyhovovalo „komunistické“ řešení, kdy by vydavatelé byli placení z nějaké celosvětové sbírky od vlád či výzkumných institucí a publikace by byly zdarma pro autory i čtenáře, ale to je zřejmě dost utopické řešení :-) Na druhou stranu, nynější institucionální předplatná už něčím takovým skoro jsou, jen s rozdílem, že se nerozděluje mezi všechny.

I tak ale je snad šance najít nějaký model pro vyváženější souběh více modelů publikování tak, aby to zároveň „neškatulkovalo“ úroveň kvality.

(MŽ) OA budoucnost určitě má – cílem každého vědce je, aby výsledky jeho práce byly dostupné co největšímu počtu odborníků. Povinnost publikovat v OA časopisech je logická, pokud je výzkum plně financován z veřejných zdrojů. Daňový poplatník má právo se seznámit s tím, co bylo z jeho daní podpořeno. Jiná situace je pochopitelně u komerčního výzkumu, financovaného ze soukromých zdrojů. V takovém případě nelze výsledky publikovat bez souhlasu zadavatele. Povinnost publikování v OA však může vést ke zvýšení poplatků pro autory. Nemalá část vědeckých časopisů je financována tak, že část nákladů hradí autoři a část nákladů čtenáři (většinou prostřednictvím placeného přístupu do databází). Pokud se zruší poplatky za přístup k plným textům, lze předpokládat, že náklady budou přeneseny na autory článků.

(ZP) Rozhodně má smysl, ale v současné době (při současných metodikách hodnocení) jde hodně o vazby na databáze a generování příslušných indexů. 

 

Za UKN Mgr. Jitka Vencláková


23. 10. 2017