Dveře do studovny zaskřípaly jako kosti starého profesora. Aneta vešla pomalu dovnitř. Bylo už po deváté večer, venku mrholilo a vítr sténal ve větracích šachtách koleje. Vzduch byl studený, těžký a voněl po prachu papírových slov, která nikdo nepřečetl nahlas už desítky let.

Za poškrábaným stolem seděla sama. Všichni ostatní odešli, ale ona zůstala – protože ještě chybělo pár stránek.

Koukla na notebook. Obrazovka zablikala, větrák zavrčel, jako by se dusil. A dokument se otevřel sám.
Soubor se jmenoval: „Seminární_práce_FINAL_fakt_final_3_neopravovat“.

Začala psát. 

Automaticky. Rutinně. 

Citace střídala citaci. U jednoho odstavce si nebyla jistá jménem – ale rozhodla se to zatím neřešit. Vždyť to později zkontroluje, ne? 

Jenže když přešla do seznamu literatury, zůstala sedět v tichu. Jméno, které před chvílí zadala do textu, tam nebylo. Chybělo. Zavřela soubor. Otevřela znovu. Nic. Řádek s autorem zmizel.

V tu chvíli se místnost ochladila, jakoby někdo otevřel okno. Ale všechna okna byla zavřená. Klávesnice zacvakala. Sama.

Otočila se. Nikdo tam nebyl.

Začala si uvědomovat zvuky kolem sebe mnohem jasněji. Zvuk klávesnice zesílil – jako by vedle ní někdo seděl a psal spolu s ní. Náhle zaslechla šepot. Zněl z rohů místnosti, nejdřív jako slabé šustění stránek, pak silněji – slova se proplétala do nesrozumitelných vět.

Světla nad hlavou začala blikavě pulzovat. Obrazovka notebooku před ní se rozzářila nepřirozeně ostrým světlem, které ji pálilo do očí, ale zároveň ji hypnoticky přitahovalo.

Aneta ucítila, jak ji začíná obklopovat plíživá paranoia. Ve vteřině jí přeběhl mráz po zádech – na obrazovce notebooku se totiž krátce mihnul její vlastní obličej. Zkroucený děsem, s očima rozšířenýma hrůzou.

Pak si všimla něčeho zvláštního. Seznam literatury byl... delší, než si pamatovala. O dost. Začala ho číst. Srdce jí zběsile tlouklo. První tři jména znala. Čtvrté možná. Ale pak…

Eggers, Robert, 2024. Nosferatu. Focus Features.

Ne. To si nevymyslela. Nikdy ten zdroj nečetla. Nikdy nepoužila. Nikdy nenapsala. A přesto byl v seznamu. Smazala ho. Za pět vteřin se záznam znovu objevil. Tentokrát rudým písmem.

Zalapala po dechu. Přesunula kurzor do textu a pokusila se psát dál – ale při kontrole další citace zjistila, že jméno autora v textu nesedí s tím v seznamu.

V textu měla Lecter. V seznamu stál Lector.
U jedné z dalších položek si všimla roku 2021, ačkoliv citovala zdroj z roku 2022.
Pak další – Poe vs. Poet.

Nakonec přišla na poslední řádek seznamu. Zamrazilo ji. Bylo tam její jméno. 

Z, Aneta, 2015. Psychologická perspektiva v edukačním procesu.

To nebylo možné. V roce 2015 byla na základce. To nebyla její práce.

Zvedla se. Chtěla odejít. Ale dveře se neotevřely. Klika se ani nepohnula. Dveře začaly pulzovat. Něco za nimi bylo, něco těžkého, něco, co se chtělo dostat dovnitř. Zvedla mobil. Místo signálu uslyšela tón. Krátký, pisklavý, jako když ti někdo dýchne přímo do ucha. Otočila se zpět. Studovna byla jiná. Regály prázdné. Židle převrácené. Na zdech visely ručně psané seznamy literatury. Škrábané inkoustem. Plné škrtanců.
A na stole před ní… papír. Jedno jediné slovo. Chaos. 

Od té noci se změnila. Už nikdy neprožila klidnou noc. Už nikdy nesedla k Wordu bez sevřeného žaludku. Ale dozvěděla se pravdu. O třech bytostech, které přicházejí, když uděláš chybu v citování.

-----------------------------------------------------------------------------

Vanishmoor. Toho jsi citoval v textu – ale zapomněl jsi ho zapsat do seznamu zdrojů. Bloudí jako ztracená duše bez těla. Neurčitá. Opomíjená.

Unreferenced Dead. Ten se objeví, když v seznamu literatury ponecháš zdroj, který se v textu vůbec neobjevil. A šeptá: „Proč jsi mě vůbec zval?“

Glitchface je nejhorší. Vypadá nevinně. Ale jméno nesedí. Rok je špatně. Drobný bubák, který se rychle množí a stáhne tě do hlubiny.

A jako bonus vedoucí práce: „Myslím, že se vám to trochu… rozpadlo.“

-----------------------------------------------------------------------------

Někdy holt nezbývá nic jiného, než se modlit.

Marta Zizienová

27. 6. 2025

Pozn.: Pro napsání tohoto textu byl využit nástroj umělé intelligence ChatGPT 4o. Obrázky byly vytvořeny v nástroji umělé inteligence Sora integrovaném do ChatGPT.

Citace: 
ZIZIENOVÁ, Marta, 2025. Novinky [Hororový příběh jedné studentky]. online. 2025-06-27. In: Univerzitní knihovna TUL. Dostupné z: https://doi.org/10.15240/tul/010/018.